Dear audience,

As of January 2024, the Archa Theatre has been transformed into ARCHA+, a multifunctional cultural space open to collaboration with many partners and its own work for the upcoming generation.

More at www.archa-plus.cz

Ondřej Hrab and Jana Svobodová continue their creative activity in the newly founded organization Archa - Centre of Documentary Theatre, z.ú.

More at www.archadoku.cz

We value your privacy

We and our digital partners use cookies on this website. Some of them are necessary for the functionality of the website, but you can decide on the following cookies yourself.

Settings
Decline all
Accept all

Necessary/functional

It would not be possible to operate the website without these cookies. They include, for example, cookies for storing selected settings or remembering logins.

Always active

Analytics

These cookies are used to measure and analyze traffic to our website (number of visitors, pages viewed, average browsing time, etc.). By consent, you will allow us to obtain data on how you use our site.


Advertisement

They are used for the purposes of advertisements displayed on third-party websites, including social networks and contextual advertising. They are tailored to your preferences and help us measure the effectiveness of our advertising campaigns. If you disable them, your ad will continue to show as you browse, but it will not be tailored to you and will be less relevant to you.


Save settings
Accept all

RECENZE: Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum

Recenze francouzského kritika Stéphane Gilbarta:
Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum

„Jak mluvit o Ukrajině? V divadle, ale ne ledajakém! Divadlo, které se vyhýbá pasti sentimentality, kterou rychle pocítíme a stejně rychle zapomeneme. Stejně jako pasti racionálního a neangažovaného odstupu. Anastasiia Kosodii (text) a Jana Svobodová (režie) našly správnou rovnováhu. Jakým způsobem? Osm textů popisuje „[úděsně] poetické“ aspekty toho, co znamená brutální ponoření do války. („V pět hodin ráno“: svítání, hodina útoku ruských raket na město; „Odvaha“. Co to znamená? „Venku“ aneb jak se dá přežít válku. „Nebe“, které křižují letadla, které se musí nafilmovat, aby se zachovaly stopy toho, co bylo atd.)  Na scéně je pět mladých žen různých národností, které texty nejen říkají, stříhají, opakují, ale i „ilustrují“ kolektivními pohyby, tělesnými gesty, hudebními epizodami. Samy ovládají světla a zvuk. Na zadní stěně defiluje text v anglických a českých titulcích. Divadelní ceremoniál, který nás ve své rozmanitosti vyzývá a vede k zamyšlení, k odlišnému procítění toho, čím nás každý den zaplavuje proudící řeka médií."
(Stéphane Gilbart - Journal de bord - de scène - Les théâtres de Stéphane Gilbart, 15.6.2023)