english

Ultima Vez - Fyzická podívaná

Přečtěte si o tvorbě Wima Vandekeybuse a souboru Ultima Vez v článku W. Klimczyka. 

 

Fyzická podívaná
Mezi tvůrci současného tance, kteří sázejí na podívanou a vizuální bohatství, lze rozlišit skupinu choreografů výjimečně zaměřených na nezvykle fyzický tanec, mnohdy plný rizika. A tělo maximálně plné napětí a prvotní energie. V rámci této skupiny je jistě neslavnějším tvůrcem Wim Vandekeybus, zakladatel souboru Ultima Vez, který pracuje v Bruselu a jehož inscenace se staly symbolem fyzického přístupu k současnému tanci. Cesta Vandekeybuse k choreografii byla však velmi netypická. Narodil se v roce 1963 v nevelkém městě Herenthout v Belgii. Jako syn veterináře strávil dětství sledováním zvířata, což mělo vliv na jeho představivost. Tanec objevil velmi pozdě, a to v momentě, kdy byl unaven studiem psychologie a zaměřil se na divadlo. Prvním impulsem se stal workshop s režisérem Paulem Peyskensenem patřícím společně s Janem Decorte, Josse de Pauwem či členy Maatschappij Discordia k vlně inovátorů vlámského divadla 80. let. Všichni tito tvůrci šli stopami brechtovského divadla tím, že odmítli divadelní iluzi, psychologii a realismus ve jménu hledání nových způsobů konstruování inscenací i herecké práce.
Vandekeybus se vydal po stejné cestě. Vykašlal se na studium psychologie, aby se mohl věnovat divadelně-tanečním zájmům. Učil se různým technikám – od klasického tance k tangu, dále se věnoval fotografii a filmu, což mělo značný vliv na jeho pozdější práce. Již na samotném počátku své kariéry pochopil, že se chce vydat cestou nekompromisního tělesného jazyka a v roce 1986 společně se skupinou nezkušených, ale nadšených tanečníků začal v Madridu pracovat na první inscenaci What the Body Does Not Remember, která měl premiéru o rok později. 
Už toto první dílo odhalilo potenciál choreografa, který v něm odhalil fascinující styl, který stojí na třech podpěrách – síle, rychlosti a riziku. Desítka tanečníků (mezi nimi i sám Vandekeybus) tančila jako o život. Mnoho situací se vrylo do paměti, stačí si připomenout nad hlavami létající cihly vrhané a chytané tanečníky anebo padající tělo chytané v rychlém běhu partnery. Když už celá inscenace vypovídala o momentech, kdy tělo nad sebou ztrácí kontrolu – jak vteřinu před havárií – muselo být riziko součásti choreografie, což samozřejmě vyžadovalo precizní kompozici a techniku. Vandekeybus přizval diváka k prohlídce extrémních stavů, ovšem za užití již známých kompozičních postupů (jako například opakování), tolik typických pro mistry vlámského tance – Fabra a De Keersmaeker, ke kterým však přidal originální charakter díky neobvyklé rychlosti a tělesnosti provedení. Ze scény dýchala zvířecí energie, která strhávala publikum a byla právem oceňována.
Další inscenace Les porteuses de mauvaises noevelles a The Wight of Hand byly opět fyzicky namáhavými kusy, v nichž důležitou roli hrála provázanost tance s hudbou. Tělo zde stálo na prvním místě a všechna témata byla nahlížena z jeho perspektivy. Obě inscenace z konce 80. let měly zasloužený úspěch a Vandekeybus, který má velký dar pro to, co právě letí, se rozhodl využít své zkušenosti s choreografií ve filmu. Nejednalo se ale o jednoduchý záznam fragmentů inscenací, ale samostatnou produkci dokazující, že má talent k vytvoření filmového vyprávění. Film se jmenoval Roseland (1990) a na jeho vzniku spolupracoval s videoartistou Walterem Verdinem a fotografem Octaviem Iturbe. Díky tomuto spojení talentů slavila obrazová složka velký úspěch, neboť dokazovala, jak sugestivní formu může mít taneční filmu. I další Vandekeyubusovy filmy (La Mentira, In Spite of Wishing and Wanting) ukazují, jak dokonale uměl využít tento potenciál. Láska k filmovému médiu došla v Her Body Doesn’t Fit Her Soul k učinění z filmové projekce autonomní složky představení, jehož tématem byla percepce smyslů. Zde Vandekeybus překvapil větší dávkou jemnosti, ale také dvojicí nevidomých aktérů. Toto dílo jej ukázalo jako režiséra propojujícího spektakulární tanec s hereckými pasážemi, sugestivní scénografií, efektními světly a dravou hudbou. 
Ačkoliv se později Vandekeybus nevzdal své lásky k pohybu s divokou dynamikou a sekvencím plných rizika, jeho inscenace se stávaly čím dál více složité, a to jak dramaturgicky, tak i vizuálně. Původní syrovost se proměnila v precizně navržený tvar a podobnou proměnou prošla i narace Ultimy Vez. Ta také byla na počátku přímá a křiklavá, později čím dál více poetická a otevřená (díla: In Spite of Wishing and Wanting, Scratching the Inner Fields, Blush, Spiegel). 
V několika posledních Vandekeybusových dílech, které nemají s původní fyzičností mnoho společného, existenciální chmura kontrastuje s tanečními kousky mladých tanečníků, což byl například případ nieuwZwart. Proměnila se i energie a styl představení, nová generace tanečníků již nemusí na scéně riskovat život, neboť choreograf dozrál k jiné podobě svého jazyka, která však v jistých momentech postrádá onu pestrou škálu barev známou ze slavných děl z 80. a 90. let. 
Jedno je jisté, Vandekeybus se ocitl v zlomovém období. Pokud však v nových inscenacích vytvoří novou pohybovou a režijní kvalitu, bude již s jistotou možné jej nazývat géniem.
/kráceno/
Wojciech Klimczyk
Překlad Lukáš Jiřička
 
Představení souboru Ultima Vez: booty Looting uvádí Divadlo Archa ve dnech 28. a 29.6.2012
 

Divadlo Archa

Na Poříčí 26, 110 00, Praha 1
telefon: +420 221 716 111
e-mail: archa@divadloarcha.cz

Pokladna

telefon: +420 221 716 333
pokladna@divadloarcha.cz

Otevírací doba

pondělí - pátek | 10 - 18
a vždy 2 hodiny před začátkem představení
  • DÁRKOVÉ POUKÁZKY

    Připravili jsme pro vás oblíbené dárkové poukázky na představení, které v předvánočním období můžete zakoupit svým blíízkým v pokladně Divadla A...Více

  • FESTIVAL AKCENT 2014

    5. ročník mezinárodního festivalu dokumentárního divadla proběhne ve dnech 20. — 30. listopadu v Praze a v Plzni. Více

  • RADIKÁLNÍ SCHUMANN V BRNĚ

    Výstava originálních děl Petera Schumanna, zakladatele amerického divadla The Bread and Puppet Theatre, je od 15. listopadu k vidění v našem par...Více

Divadlo Archa je podporováno grantem Hlavního města Prahy ve výši 20.000.000 Kč

Divadlo Archa je podporováno grantem Hlavního města Prahy ve výši 20.000.000 Kč